Strom.

Sunday, May 01, 2016

"Žena ležela pod rozkvetlou třešní a četla si knihu. Stromu nevěnovala pozornost do chvíle, než dotěrně chladný poryv jarního vánku nepřipravil jeho korunu o první hrst sněhově bílých okvětních lístků. Vzduchem se nesla čistá a nevtíravá vůně. Žena vzhlédla. Pár mraků se jako chomáčky vaty líně převalovaly po jinak azurové obloze. Další závan větru a s ním další várka bílé mlhy. Žena odložila knihu do trávy, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Cítila, jak jí po levé ruce plaše přeběhl brouk a jak se jí další květy usadily na rozpáleném čele. Uvnitř sebe však necítila  vůbec nic."

Něco mi je a já nevim co. Chvíli to bolí a pak o tom zas nevim. Tvrděj, že takovej je holt život, ale já jim nevěřim. Dřív jsem byla šťastná. Nezávislá. Nezávazná. Možná i nespoutaná. Trochu víc ostýchavá. Ale živá. Teď jsem otrok. Otrok vlastní duše a cejtim se mizerně. (sebe)Láska mi nepomáhá. Láska je mrtvá. Někde tu je, jen na mě pěkně sere.

4 COMMENTS

  1. já nevim jak ty, ale já na sobě cejtim (bohužel i vidim!) jak stárnu. úplně se mi měněj hodnoty a myšlení, o pocitech radši ani nemluvim.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Přesně, je to šílený.. Hlavně ten pocit, že stárnu a nic užitečnýho jsem pro sebe ani pro svět ještě neudělala. :/

      Delete
  2. jo, můžem dát kafe, anebo dobrej drink v baru? ;)

    ReplyDelete

Zpátky do minulosti

Máš něco na srdci?

Name

Email *

Message *