Benelux - part I - Brusel

Monday, April 06, 2015

Akorát že bez Lucemburska.
Takže vlastně zase lžu. Ach jo.

Sedím v kanclu, dělám, že něco dělám, ale spíš čumim z vokna na projíždějící vlak. Dělám to pořád, asi nějakej druh úchylky. Nebo lenost, těžko říct. Telefon na stole po stotisícátý zavibruje, měla bych už konečně přijít na to, jak tu otravnost vypnout pro příchozí mejly. A hele, zpráva na fejsbuku! Stejně ignor. Vlak už se ale mezitim odporoučel, takže zas nemam co dělat. Leda, že bych chtěla dotvořit tu tabulku, co se má asi tak za mínus dvacet osm minut poslat. Ale to fakt nechci, takže čtu. Když to dočtu, čtu to znova. A když to čtu potřetí, cejtim že se mi žaludek jemně obrací.

"Letenka je koupená, za měsíc čáu!"

No tak jo. Tak teda z měsíc poletíme do Bruselu.

Takhle nějak začal pětidenní trip po krásách upršený Evropy, která v tý době podle zaručeně spolehlivý předpovědi měla bejt jasná, blankytná, sluníčková a pro všechny naivní romantiky prostě srdíčková. No ale i když tři dny prochcalo a zbylý dva si déšť neodpustil aspoň malý ukápnutí, bylo to skvělý. Skvělý a jiný. Jiný a prostě zážitkový jako prase.

BRUSEL

Hned na začátek jedna rada, pokud se rozhodnete letět na letiště Charleroi: nedělejte to. Anebo si aspoň nejdřív zjistěte, v jaký prdeli leží a kolikže stojí bus do civilizace. Jinak vám radost z přežitýho letu moc dlouho nevydrží. Takže pokud nechcete hned na začátku vejletu vysolit 17 € v podstatě za nic, máte tři možnosti:
  • zajistit si jízdenku předem online - abyste ale pocítili nějakou slevu, je dobrý si lístek koupit tak půl roku dopředu (měsíc předem se dostanete na částku 14 €/osoba )
  • počkáte zhruba 20 minut, než se k vám přidaj další znechucení turisti a společně si koupíte taxíka za 15 € /osoba (to jsme nakonec udělali my a aspoň si trochu rozjeli anglickou konverzaci)
  • pohotově zareagujete, když uslyšíte češtinu a s příslibem malé finanční kompenzace se vetřete k někomu do auta (tohle rozhodně udělám přístě, jestli nějaký bude..)

Další problém nastal ve chvíli, kdy nás taxikář vyhodil u hlavního nádraží. 
"Do hajzlu, chápeš nějakou z těch cedulí?" Nechápal. Což bylo na jednu stranu dobrý, aspoň jsem si nepřipadala jako kretén sama. Po půl hodině bloudění po vlakáči, kdy jsme celkem úspěšně koupili jízdenku na vlak do Nizozemska, jsme se vykašlali na hrdinství a zapli google. Najít stanici metra poblíž zabookovanýho hotelu nebyl problém, problém byl najít metro. A v metru správnou linku. A pak taky správnej směr. Zlatý naše áčko, béčko, céčko! 

Nejlepší rada, kterou vám můžu dát, je dobře sledovat cedule při vlezu. Brusel totiž nemá jeden vlez pro oba směry, takže si musíte dobře rozmyslet, kam chcete jet. A co se jízdenek týče, ty si můžete koupit u samoubslužnejch automatů nebo v kioscích ve stanici. Pokud se hodláte v Bruselu zdržet a něco vidět, vyplatí se 24 hodinová jízdenka za 7 , se kterou si můžete jezdit podzemím (a někdy i nadzemím) do aleluja. 

Jednu věc bych asi měla zdůraznit hned začátku - na trip jsme se vydali jako backpackeři, co nebyli schopný si předem načíst žádný informace ani o jednom místě. Zhruba jsme věděli, co čekat a co chcem vidět, ale zbytek bylo jedno velký překvápko. Jak se kam dostanem, kam se chcem dostat a co tam chcem vidět, to jsme řešili až na místě ve chvíli, kdy to bylo aktuální. Pokud někdo čeká historický a faktický popis navštívenejch památek, má smůlu. Do teď nad polovinou fotek dumám, co že jsem to vlastně viděla. 

Zpátky k Bruselu. V první asi 4 hodinách jsem to město k smrti nesnášela (je fakt, že nejvíc můj hejt ovlivnil ten předraženej transport z letiště). Nevim, jestli se tohle v průvodcích píše nebo ne, ale když to nečekáte, je to docela děsivý zjištění - Brusel je velice metropolitní čmoudov. Dokonce tak metropolitní, že jsme byli v metru jediný bílý. Nevim, co za naivní představu evropský malebnosti jsem měla, ale tohle jsem fakt nečekala. A když jsme se při svý podvečerní procházce dostali do čtvrti, kde to žilo arabskejma podnikama a na ulici jsme míjeli jen samý divně čumící černochy, měla jsem docela nahnáno. Díky bohu, že jsem se o násilnosti místní čmoudský komunity dozvěděla až po návratu, jinak bych z hotelu nevystrčila nos. 

Ale vážně - pokud byste chtěli cestovat do Bruselu a měli taky ten skvělej nápad vydat se k Atomiu v noci, a nedej bože byste bylo duo ženskýho pohlaví, vykašlete se na to. Nebo tam alespoň jeďte hned z centra a vyhněte se obloukem divnejm černejm uličkám. Hnusnost a chlípnost číhá všude. 

Bruselu jsem ale nakonec propadla - za světla. Všude je toho tolik k vidění, i v obyčejnym parku nebo ukrytý uličce mezi bytovkama. Jak už jsem psala, výčet památek s infem vám neposkytnu, zato vám Brusel ukážu svýma očima tak, jak jsem ho během nenaplánovaných tras viděla a zažila já. Jasně že jsem si neodpustila typično jako Atomium, čůrajícího kluka nebo evropský parlament, stejně jako zastávku na typický belgický pivo nebo wafle s čokoládou, to ostatní jsem ale poznávala za chodu.

Mimochodem tenhle tip poznávání mi přijde suprkůl, ale vážně to chce aspoň jedno nakousnutý jabko s funkčnim internetem. Bez googlemaps a tripadvisoru ani ránu. Fakt!


 

Byli jste v Bruselu nebo se chystáte? Napište mi, co se Vám nejvíc líbilo a na co se těšíte :)

Pokračování příště!

0 COMMENTS

Zpátky do minulosti

Máš něco na srdci?

Name

Email *

Message *