Pracovní nasazení

Sunday, November 02, 2014

Práce. Tak tý jsem se vždycky snažila vyhnout. 

Jsem tělem i duší bohém, ráda se nechám obskakovat, nerada opouštím kanape. Jinak řečeno, jsem odporně líná. Proto taky do mýho životního stylu práce příliš nezapadá. Ale protože prachy vládnou světu (bohužel), byla jsem jako asi každej adolescent, co nenese jméno Hilton, nucena koketovat s brigádou. Už si ani nevzpomenu, co všechno jsem pokoušela, ale šlo o hodně rozmanitý činnosti. Jednou jsem lepila štítky na vykrajovátka na vánoční cukroví, podruhý uklízela kancly, potřetí prodávala televize. Jsem asi všestranně nadaná. Nebo spíš neumim nic pořádně. 

A protože najít činnost, kterou bych byla ochotná dělat do konce života, bylo prakticky nemožný, usadila jsem na pár let za recepční stůl stoly. Vystřídala jsem tak celkem 4 židle, 4 stoly, 4 budovy a 4 nadřízený. Každej ten post měl něco do sebe, něco mi dal (nebo vzal - třeba mládí haha) a přinesl nový zkušenosti. Že by to ale bylo to pravý, to se fakt nedalo říct ani o jednom. 
Ale naučila jsem se něco málo ze zubní hantýrky i v angličtině, takže už se nemusim šťourat v puse a zběsile ukazovat na dáseň, když někomu vysvětluju účinky zubní pasty, naučila jsem se nebrat život tak vážně, ale jenom proto, že by byla darována kniha "Jak nebrat život tak vážně", naučila jsem se dělat wafle z prášku a umejvat hajzly jako sám mistr Propr, naučila jsem se přijímat komplimenty. 

No a samozřejmě mi to hodilo pár peněz. Juch!

Ale i když nejsem nějak vysoce ambiciózní člověk, nutnost posunout se někam jinam mě provázela celou dobu. A když už jsem si jednou vybrala tak debilní obor jako je cestovní ruch, chtěla jsem se už konečně vrtnout aspoň trochu podobnym směrem. Jenže kdo v tomhle oboru spočinul aspoň na nanosekundu, ví, jak odporný podmínky čekaj na absolventy. Teda pokud jste byli na škole veleaktivní a zvládli jste si u toho nadělat tři roku praxe vkuse, budete patrně v pohodě.Ale pokud máte stěží diplom, běžte se radši zabít. A nebo nahoďte pokoru a skousněte pracovat na tý nejnižší pozici. Protože třeba to bude pozice v cestovce, co má jméno. Protože když na to nebudete házet špínu, hodně vás to naučí. Protože když budete trpělivý a nebudete jenom fňukat, naskytne se příležitost postoupit dál. Protože když se nebudete bát výzvy, budete už po půl roce tam, kam jste se snažili marně dostat čtyry poslední roky. 
A to jediný, co pro to člověk potřebuje udělat, je přeprogramovat si mozek a začít myslet trochu jinak. 

Jak to máte s prací vy? Jste otrokem pracovní doby, nebo se neradi svazujete povinnostma a na práci kašlete?

6 COMMENTS

  1. Zaujal ma tvoj to do list :) vela stastia!

    ReplyDelete
  2. A helemese kdo se nám ukázat, už bylo na čase :D

    Joo lenost to je moje druhý jméno, ale náhodou teďka jsem taky docela pracovně činná, musim se trochu pochválit. Cestovní ruch je asi pořád lepší než "reklamní a propagační činnost v textilním oboru" to asi nikdy nebude moje budoucnost, asi budu na dosmrti otročit jedné anglické rodině do zbláznění :D Líbí se mi co si napsala, nejlepší je sbírat zkušenosti i třeba jenom z lepení štítků na vykrajovátka nebo z továrny na krabičky, kde jsem pracovala jedno léto... a dopilovat se k dokonalosti :))) Joo dnešní pracovní svět není oříšek :)

    ReplyDelete
  3. nepropásla :D já ho totiž skrývám :D

    ReplyDelete
  4. Jsem otrokem pracovní doby. Už je tomu 5 měsíců a děsně to utíká. Ani jsem nepostřehla, že proběhlo nějaké září s říjnem. Dneska jsem si právě uvědomila, že je listopad a ne začátek podzimu!
    Ale nestěžuji si. Jen by mohl být víkend tak o jeden den delší. V sobotu obvykle člověk půl dne prospí, aby dohnal spánkový deficit za uplynulých pět dní a ten den a půl je málo na to, aby si i užil trochu zábavy.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Zažívám úplně stejné pocity jako ty - já zase úplně propásla léto (ono nějaké bylo?). Já mám navíc v sobotu školu, takže neděle je moje oáza klidu, ale jak říkáš, je to hrozně málo na načerpání sil.. Ale také se snažím pokud možno nestěžovat, protože ne všichni mají takové štěstí, aby měli práci, které jim relativně neleze moc na nervy :)

      Delete
  5. Když já minulý rok na bonfire ztratila krytku na foták tak letos jsem se bála že ztratim foták, tak jsem vyfotila pár fotek ještě za střízliva a pak už se ho rači neopovážila vytáhnout, asi by z toho nebylo ani nic publikovatelnýho :D

    a ukrývám ho pro to abych čtenáře neoslnila jeho krásou nesmírnou :D

    ReplyDelete

Zpátky do minulosti

Máš něco na srdci?

Name

Email *

Message *