Den třetí: drogy a chlast

Wednesday, March 27, 2013

I když by se víc hodilo třicet let než třicet dnů, nechávám to tak a směle pokračuju v krasojízdě. Dnešní téma je tak trochu silnější kafe, ale ne zas tak, jak by tomu bylo před půl rokem. 

Navzdory matčině stylu kojení s lahváčem černýho piva v ruce ze mě vyrostlo poměrně slušné děvče. Všechno zničila až střední, Sára a náš spojenecký Kentro pakt. To se pak při oslavách lilo šáňo z ventilačky, kouřilo se v posteli, zatímco se rozhořčené matky dobývaly přes zamčené dveře dovnitř a smálo se všemu, hlavně klipu k Pop, goes my heart, štočkům a vlastně veškerý polygrafii včetně odcizenejch liter z Horovy svatyně ve sklepě. Nikdy jindy než v tomhle silně postpubertálnim věku by mě nanapadlo vzít láhev šampaňskýho a jít ho vypít na Kampu o volnejch hodinách, vykouřit nespočet krabiček cigaret denně a pak trpět na odpoledních hodinách v křečích ze záchvatů smíchu. Když nad tím zpětně přemýšlím, nemám tušení, jak jsem tou školou mohla vůbec prolejzat. 
Další stránkou tohohle věku byly víkendy, který jsem rozhodně netrávila doma, kdy mi rozhodně nebylo dobře a který jsem milovala, ale moje matka proklínala. Většinu víkendů jsem trávila po různejch klubech a hospodách, na privátech a v oblíbenym podniku, do kterýho bych nikdy nepřestala chodit, kdyby z něj neudělali obchod s cyklopotřebama. Vraťte mi vipko vy upocený cyklisti


Shrnuto podtrženo do konce střední jsem alkoholu holdovala s chutí. Po pár tequilových extempore se to ovšem zvrtlo a po největším fópá v taxíku a zvratcích v kabelce jsem chlast pověsila na hřebík. Ono totiž co si budem povídat, pivo dělá hezká těla a dá se po něm taky pěkně zlískat. Občas ale podvedu svou milovanou plzeň s něčím ostřejším, ale mým játrům a žaludku už máloco vyhovuje, osvědčenou jistotou je už jen Jägermeister s redbullem, šampaňský nebo holčičí sladký míchačky typu pinacolada. Smutné? Nikdy. Trávit neděle s kocovinou už dávno neni můj životní styl.

Tolik k alkoholu, ostatní už vezmem jedním vrzem. Největší drogou pro mě po dlouhá léta byly cigarety, které jsem v průběhu zavrhovala a znovu se k nim s láskou vracela. Do teď přesně nevím, co mě vedlo k tomu ze dne na den přestat, ale jako jednomu z mála šťastlivců se mi to podařilo. Svou poslední cigaretu jsem měla tak v půlce listopadu minulého roku, v prosinci pak následovala ještě jedna, ale ta byla jen na truc a bylo mi z ní ještě víc blbě, takže to se nepočítá. Za tu dobu jsem neměla chuť snad ani jednou, za což mi jsou moje plíce nesmírně vděčný. Prosim moje drahé orgány, dělám to pro vás s láskou.

Teď by se hodilo skončit a zajistit si tak alespoň malý kus sebeúcty, nicméně bych tím ochudila svět o své hříchy, což by bylo tristní. Tudíž já a drogy. K drogám jsem měla vždycky hodně velkej respekt, už na základce se to hemžilo závislejma a ty lidi, nebo aspoň to, co z nich zbylo, se mi ani trochu nelíbilo. Když jsem pak zjistila, jak se věci mají s osobou mě blízkou a jeho rodinou, která se topila v dluzích, zařekla jsem se, že tvrdý drogy v mym repertoáru nikdy nebudou. A taky nebyly. Nebo... kam se řadí extáze? Vzala jsem jí ze zvědavosti na jednom outdoor festivale a efektem, kterej přinesla, nebylo nic jinýho než obrovská chuť se hejbat a nespat, což mam při dobrý hudbě a s přísunem redbullu v malíčku i střízlivá. S marihuanou to ovšem tak jednoznačný nebylo, prošla jsem si extrémně dlouhym obdobím, kdy mi právě kouření trávy zpříjemňovalo (?!) život hodně dlouho. Tomu je ale taky konec, sekla jsem s tím ve chvíli, kdy jsem se rozhodla darovat krevní plasmu. Kupodivu nedat si jointa pro mě bylo těžší než si nezapálit cigaretu...

Všem zlozávislostem jsem dala sbohem a nechávám tak místo jen těm hezkým. Největší drogou je teď pro mě můj pan Awesome, něco jako pro Carrie její pan božský. Zbožňuju jeho, zbožňuju nás dohromady, zbožňuju, že se zbožňujem. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
zdroj obrázku: weheartit.com

You Might Also Like

2 COMMENTS

  1. Bylo mi ctí Tě naučit všemu důležitému! s.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji velemnohokrát drahouši!!

      Delete

Blog Archive

ozvi se

Name

Email *

Message *