Den druhý: budoucnost

Monday, November 05, 2012

Další otravný článek na téma 30 days který alibisticky s jistou dávkou narcismu otevřeně hovoří za mě o mně. Kdo četl předchozí článek, pochopil, že zrovna nejsem optimistickou osobou. Spíš pesimistickou. A věčně negativní. Tématem je budoucnost, vize v mojí hlavě a představa, kde se budu za pár desítek let vochomejtat.

V poslední době to začalo docela otravovat i mě samotnou, a tak jsem si naordinovala alespoň mikroprocento pozitivního myšlení. Dává mi to zabrat, ne že ne. Je celkem obtížný nevyjádřit svůj postoj k nechutný bábě, co půl hodiny rozbaluje rohlík s poličanem z igeliťáku, vyplazuje u toho jazyk až na podlahu, nadává, slintá a vypadá hnusně. Ale zvýšila jsem volume ipodu, koukala z vokna a dělala, že mě to nezajímá. Zajímalo, ale nesmim se rozčilovat, že jo.
Nicméně v rámci svého popozitivňování se snažim myslet, žít a tak obecně se věnovat přítomností. Řešit minulost je blbost, to už vim. Sice chvíli, ale vim.

Přítomnost je jasná, je to teď, jsme to my. Ale co se budoucnosti týče, tak já teda nějak pořád nic nevim. 

Když to vezmu globálně v souvislosti s mym životem, nikdy jsem pořádně nevěděla co chci, aby ze mně vzniklo. Po základce jsem si mnula ruce nad vidinou čtyř let k dobru, kdy se třeba konečně doberu k nějakýmu vhodnýmu závěru. Když jsem ale ani po maturitě neměla nejmenší tušení, dostala jsem hysterickej záchvat, podělala zkoušky na Karlovku a odůvodnila si to tim, že jsem se tam stejně nechtěla dostat, a nastoupila na nejvíc pokryteckou vošku cestovního ruchu. WTF? Nechci bejt průvodce. Nechci si založit cestovku. Já vlastně nechci ani pracovat.

Takže. Na otázku Kde si sebe představuješ za xy let mám prostou odpověď, která je zřejmá a očividná. Pořád tady. Na stejnym místě, levelu, doma u rodičů v přízemnim patře, bez psa, bez manžela, bez dětí, bez laťkovýho plotu. Doma, protože to má extra výhody mamahotelu. V přízemnim bytě, protože nepředpokládám, že vyhrajem sportku a koupíme si dům na Bahamách. Bez psa, protože s našima je hovnoprdel a já nemam prachy. Bez manžela, protože oficiální živoření v páru neuznávám. Bez dětí, protože těch se bojim k smrti. Bez laťkovýho plotu, protože ten je v bytě trochu zbytečnej.

3 COMMENTS

Zpátky do minulosti

Máš něco na srdci?

Name

Email *

Message *