Třicet dní

Monday, October 22, 2012

Začátky jsou těžký.
Dokonce tak těžký, že má člověk občas chuť to vzdát. A co se mě týče, není to občas, ale vždycky, když mi něco nejde, nelíbí se mi, bolí, působí zlo, zní hloupě, nebaví mě, nudí a okrádá o kus života. Proto jsem pořád tady, na jednom místě s hlavou plnou plánů a nechutí překonat začátky. Líná. Nespontánní. Plachá a ustrašená udělat krok vpřed. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. No jo. Ale kdo nic nedělá, ten prostě nedělá vůbec nic. Nežije. Přežívá. 

A já nechci jen přežívat. Chci vidět svoje touhy na dosah, chci vidět sebe v cíli. Chci vědět, že dělám věci, co mají smysl. Chci kašlat na minulost a posouvat se vpřed


Nicméně.. Tohle všechno zavání trochu depresí, zkažeností a typickou puberťáckou plitkostí. Začátky jsou těžký, já jsem jednoduchá a bez zbytečnejch okolků to prostě neumim. Můžu vám říct, že jsem obyčejná holka s hlavou plnou snů, co neví, co chce dřív a co nechce pozdějš, co se nechce nudit, ale panikaří ze změn. Co nemá vlohy ani chuť tvořit tradiční fashion blog, co se stále neumí oblíkat jako člověk, co nechápe princip zkroucení svejch vlasů. 

Je toho hodně, co bych o sobě mohla napsat. Ale. Bylo by to dlouhý. Bylo by to nudný. A nikdy by to nečetl. Proto 30 dní. Třicet témat, třicet názorů. Třicet článků, co promluví za mě.

  1. den: 30
  2. den: Budoucnost
  3. den: Drogy a chlast
  4. den: Víra
  5. den: Dno
  6. den: Stav
  7. den: Beran
  8. den: Spokojenost
  9. den: Touhy
  10. den: Poprvé
  11. den: Plejlist
  12. den: Den
  13. den: Cesta
  14. den: Vzpomínka
  15. den: Blogeři
  16. den: Hudba
  17. den: Rok
  18. den: Tetování
  19. den: Respekt
  20. den: Vzdělání
  21. den: Televize
  22. den: Změna
  23. den: Inspirace
  24. den: Film
  25. den: Fascinace
  26. den: Lidé
  27. den: Problém
  28. den: Strach
  29. den: Cíl
  30. den: ?
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroj obrázku: tumblr.com

4 COMMENTS

  1. Princip zkroucení svejch vlasů. :D Sladký. :*

    ReplyDelete
  2. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
  3. analyzuju sama sebe často a mám toho taky hodně co napsat, ale rozhodla jsem se mít soudnost a necpat to ostatním, přemejšlení nad sebou sama si nechávám ve svým Wordovým souboru, kterej má po roce psaní 72 á čtyřek a 42638 slov a myslim že bude nekonečnej, a na blog pak budu házet už jen ten zdravej zbytek, osekanej od hlubokýho rozjímaní mý psychiky.
    tohle je zajímavej nápad a těšim se na Berana (začínám si myslet, že toho máme společnýho víc než tušíme).

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já tohle beru jako svoje místo, kam stejně moc lidí nepáchne a když jo, tak je mi zase milej názor další osoby, která to může vidět jinak a říct mi, že jsem uplně blbá a řešim kraviny. Často potřebuju něco takovýho, abych změnila úhel svýho pohledu, probudila se nebo se jen ujistila v tom, že způsob, jak to vnímám, je správnej. Ostatně pokud by někoho moje texty pohoršovaly nebo nudily k smrti, číst je nemusí, tady je to naprosto dobrovolný :))

      Ale tvůj způsob je taky super, ani nechci přemýšlet, kolik stránek by tvořily moje výlevy srdíčka. I když 72 stran, to je dobrej hádkór, jsem zvědavá, co všechno spatří světlo online světa! :))

      Delete

Zpátky do minulosti

Máš něco na srdci?

Name

Email *

Message *